Skotsko dokončení (červenec 2009)

Po dlouhé době se dnes dostávám opět k blogu. Nejprve dokončení k loňskému Skotsku :-o. (Ať žijí cestovní deníky psané rukou!!!)

Den sedmý, neděle, 26. 7. 2009

V Obanu jsme se probudili do deštivého rána, a tak se nám vůbec nechtělo vstávat. Jen stěží jsme se stihli nasnídat a do 10:30 odhlásit z hostelu.

Na Informacích (v turistické kanceláři) v Obanu jsme byli mylně informováni, a tak jsme se snažili stihnout trajekt na ostrov Mull, který nám ovšem nakonec ujel doslova před nosem (utěšilo nás nakonec jen to, že bychom byli museli dorazit stejně nejpozději 20 min před odjezdem). Probrouzdali jsme se tedy přístavem, nakoupili pár pohledů...

Kolem 12. hodiny jsme opustili Oban a kochali se jedním překrásným výhledem za druhým.

V restauraci, kde jsme zastavovali na jídlo, se ukázalo, že naše číšnice je z Košic a žije ve Skotsku už čtyři roky. Její informace, že letos je oproti jiným rokům krásné počasí nás potěšila, ovšem moc nepřesvědčila...

Dalším naším cílem byla vesnička Callander (kde se zrovna konaly vyhlášené Highland games), odkud jsme vyrazili na kratičký výšlap k vodopádům. Skutečně můžeme doporučit!

Ne zcela v souladu s pravidly jsme sešli cestou k vodopádům kousek z cesty a prošli se nádherným dubovým a bukovým lesem, plným mechu, násáklým vůní vody a hub.

Ve chvíli, kdy jsme se vrátili k autu a nasedli, se spustil Lijavec. Místo dějiště Highland games jsme viděli spíše bahniště, a tak jsme zamířili přímo do Stirlingu.

Dorazili jsme kolem 6. večer. Ubytování bylo jako třešnička na dortu, protože záchod, sprchu i umyvadlo jsme měli na pokoji pro 6 osob. Navíc byla samotná budova hostelu poměrně zajímavá.

Večerní prohlídku města (směřující k hlavní dominantě města - starobylému hradu) završila návštěva restaurace. Poprvé jsme ochutnali anglickou snídani (i když to pro nás vlastně byla večeře), dorazili jsme se moučníčkem (Traditonal pancakes) - tzn. třemi lívanci s marmeládou. A kromě skotského jsme ochutnali také místní velmi oblíbené švédské pivo s příchutí (hruškové průzračné s ledem ani pivo nepřipomíná a jablečné ho připomíná vzdáleně, ovšem je jaksi nepříjemně kyselé).

DEN OSMÝ - Pondělí, 27.7.2010

Posnídali jsme jako obvykle v hostelu (bez Cafiho, který prohlásil, že mu včerejší anglická snídaně na večeři ještě nevytrávila).

Další cesta nás vedla na hrad, kde jsme si dopřáli prohlídku (za 9 liber prohlídka + 2 za audio sluchátka). Hrad obývali a přestavovali Stewartovci, ovšem jejich soukromé pokoje zrovna procházely rekonstrukcí. Hrad je velký, s několika nádvořími, mohutnými opevněnými zdmi. Nejvíce asi zaujala (v době oběda) kuchyně se zdařilými napodobeninami nejdůmyslnějších pochutin královského dvora.

Po hradu jsme ještě následovali (tentokrát živého průvodce) do sídla jednoho z nejdůležitějších šlechticů. Jako v žádném skotském (anglickém) příbytku, ani tady nechyběly nikde krby. Nejdražší z celého domu překvapivě nebylo ani sklo, ani porcelán, ale postel v pokoji laděném do fialové barvy.

Po cestě ze Stirlingu jsme zajeli blíž k památníku Williama Wallace. Tím náš skotský výlet skončil, pak nás ještě čekala několikahodinová cesta zpět zelenými úbočími do anglického Lichfield.