Je to město opředené legendami, zachycené v ruské literatuře mnoha spisovateli (s přízračností města je snad nejvíce spojený Gogol svými povídkami nebo Dostojevskij, protože v ulicích Petrohradu se odehrává děj románu Zločin a trest či Bílé noci. V Petrohradu však žila například Anna Achmatovová, Sergeje Jesenin, Vladimíra Majakovskij a mnoho, mnoho dalších. Vrátím se ještě k jevu nazývanému "bílé noci". Jsou to vlastně světlé noci, kdy se úplně nesetmí - doba, kdy je možné tento přírodní jev pozorovat trvá od konce května do začátku července. (Mimochodem i ve pskovské oblasti, která je poměrně dosti severně položená se stmívalo až před půlnocí...)
K proslulému Měděnému jezdci, kterého nechala postavit Kateřina Veliká na počest Puškina, jsme se dostali za silného větru a začínajícího deště. Zrovna jakoby měla přijít potopa popsaná Puškinem v jeho poemě.Špatné počasí nás sice provázelo po celou dobu, ale na začátku byla ta přízračnost jaksi umocněná...
Den, kdy bylo nejhorší počasí jsme strávili v Ermitáži. Skvostné galerii se sbírkami umění z celého světa. Mohu doporučit i jejich webové stránky: http://www.hermitagemuseum.org/. Na pozadí fotky je vidět fronta před otevřením muzea.
Na katamaránu jsme se dopravili do Petrodvorce (Petěrhof) a většinu dne jsme se procházeli rozlehlými parky ve stylu Versailles. Poté jsme se električkou vrátili zpátky do Petrohradu...Specialitou Petrohradu je tzv. otvírání mostů. 13 mostů, které vedou přes řeku Něvu se od dubna do listopadu noc co noc otevírá kvůli lodní dopravě.
Znamená to, že si musíte promyslet, 
na kterém břehu řeky zůstanete. Pokud na tom nesprávném, říká se tomu "попасть под мосты" - pak je třeba čekat až k ránu zase mosty zavřou.Carské selo neboli městečko Puškin
Девушка с кувшином, socha, která inspirovala Puškina a následně další ruské básníky...
"Spas na krovi" - chrám, který vyrostl na místě, kde byl v roce 1881 zavražděn ruský car Alexandr II.A na závěr foto celé výpravy.
Žádné komentáře:
Okomentovat