Nyní se chci vrátit k pobytu ve pskovské oblasti, kam jsem se vypravila s Šárkou. Pobyly jsme tam od 26. 5. - 1. 6. 2008.
Jezero Ljubeněc
Už jsem se zmiňovala o tom, že pskovská (i sousedící novgorodská) oblast je hodně vodnatá. U jednoho takového vodního zdroje jsme se měly možnost bydlet. 
Přímo na břehu jezera má své 
malé rekreační středisko Saša, s kterým jsme se seznámily při předchozím putování. Nescházelo nám naprosto nic, zcela suveréně nám přebývali komáři. Nikdy v životě jsem nezažila takové množství tak krvelačných sosáků. Stačilo jen chvilku zastavit na kole a hned jich na vás desítky útočily. Přesto jsme zastavovaly a kochaly se jarní krajinou, zastavovaly a koupaly se v krásných jezerech, zastavovaly a fotily... a občas taky zastavovaly a otáčely, protože dál prostě jet nešlo.
Značené turistické stezky jsou opravdu dobře udělané v ČR, nikoli v Rusku. U jezera nás Saša vybavil buzolou a několika mapami s mávnutím ruky nad naší mapou z Moskvy - prý "To je pro nepřítele, aby se nedostal moc daleko." Nu, ani po jeho vysvětlení, že musíme projet závorou a dojet k jezeru nám nepomohlo - závorou jsme projely, k jezeru dojely, ale dál neprojely ani jednou z mnoha variant, která skýtala nesčetná rozcestí. Nu, každopádně tam bylo hezky.
Kola, která nám Saša půjčil od svých 
kamarádů nám umožnila udělat několik výletů. Dostaly jsme se tak až k nedozírně velkému Pskovskému jezeru (fotka s pampeliškami).Po cestě nám hádala z ruky maličká stařenka - cikánka, což bylo geniální, protože její cikánskou ruštinu jsme chápaly pramálo a o to více jsme si mohly domýšlet ;-).
Posezení u uzených ryb
Po výletu nás čekaly speciálně uzené-pečené ryby typické pro pskovskou oblast - tzv. pskovští cejni a posezení. Saša ryby pouze řádně prosolil a poté vyudil nad ohněm ve speciální plechové krabici (kterou si samozřejmě dělal sám, jako všechny své domky na pozemku u jezera, saunu ap.). Prý kvůlit tomu, aby se nám nestýskalo po domově, přivezl Saša dvě Plzně...Ruská sauna
A abychom nebyly s Šárkou rozmazlené málo, zakusily jsme také, co znamená ruská sauna. Kdesi na internetu jsem četla vtipný komentář, co znamená pro obyčejného Rusa slovo "cizinec" - politováníhodný tvor, který neví, co je "baňa" (rusky sauna). To je trefný postřeh pro situaci, do které jsme se dostaly s Šárkou u jezera a já později ještě několikrát. Typická otázka po zjištění, že u nás není zvykem mít u domu saunu, je: "A jak se myjete?". Odpověď: "Nu, jak kdo. Někdo ve vaně, ve sprše..." A právě pak přichází lítostivý výraz typu "to jste tedy chudáčci, nevíte oč přicházíte". A tak jsme to s Šárkou poznaly! S mazáním těla medem, se šleháním (což vlastně není šlehání, ale spíše hlazení) "věniky" (svázanými sušenými březovými proutky, jejichž lístky se horkem rozpaří do měkka a vydávají nádhernou březovou vůni) a nakonec se skákáním do jezera a závěrečným mytím v předsíňce (ve speciální nádobě se tam od kamen nahřívá horká voda, kterou si pak každý ve svém lavorku míchá se studenou a následně na sebe celý lavor vyklopí - všichni se divili tomu, že jsme se s Šárkou umyly každá v jediném lavoru vody...). Nu, co dodat, evropská šetrnost, pro kterou Rusové opět mají spíše soucit než pochopení (ať už se to týká dřeva na topení, zhasínání
světla nebo utahování kohoutků.)Ještě musím dodat, že do jezera se skáče po napaření v "baně" i v zimě. To se ovšem musí motorovou pilou vyřezat led, a pak to vypadá asi takto... (tuto fotku jsem samozřejmě nefotila já, ale Saša).
Sraz turistů - orientačních běžců a sportovců
A takhle to vypadá na organizovaném turistickém srazu. Berou se s sebou dřevěné desky coby stoly, stany, auta, motorová pila, spousta jídla a jak Saša říkal, i kdyby se bralo vodky sebevíc, vždycky bude nakonec málo. Tohle je fotka posledních mohykánů dost pozdě v noci.Vodní rádoby slalom
Saša se nám snažil dopřát od všeho něco, a tak jsme se ráno ocitly v záchranných vestách na vodě. Snažila jsem se seč mi síly stačily, ale jak můžete vidět, na olympiádu to se mnou nebude... (ale na obranu musím říci, že ačkoli mě tyčky fackovaly, necvakla jsem se!)Aleksandr Sergejevič...
Závěr našeho pskovského pobytu patřil Puškinovi a po něm nazvaném městečku "Puškinskije gory" aneb mile rusky zkráceně "Pušgory". Tohle jsou tedy obrázky z míst, kde byl Puškin ve vyhnanství, kde vznikaly např. kapitoly Evžena Oněgina (mimochodem nyní na pultech našich knihkupectví v paralelním rusko-českém vydání, v geniálním překladu Milana Dvořáka)...
Nu, a takhle šťastné jsme se vrátily z našeho výletu...
Žádné komentáře:
Okomentovat