Velikij Novgorod a Pskov, 24. – 29. 4. 2008 - ČÁST PRVNÍ

Co má společného Novgorod a Pskov?

Jednak jsou to hlavní města oblastí, které spolu bezprostředně sousedí. Mají dlouhou a zajímavou historii a zachované velmi staré památky, převážně kostely, neboť obě města byla svého času významnými duchovními centry, zachované jsou v obou městech Kremly – neboli opevněná centra. Obě města leží na poměrně velkých řekách, takže v nich není nouze o racky. Podle slov domorodých obyvatel je v novgorodské i pskovské oblasti zvláště těžké léto a zima. Oba kraje jsou plné močálů, rybníčků, jezer a řek a vlhkost vzduchu je nesnesitelná jak v horkém létě, tak ve studené zimě. My s Šárkou jsme oblast zastihly v rozpuku jara a celé čtyři dny nám nad hlavou svítilo slunce...

Část první – Velikij Novgorod

Nejprve je třeba upozornit, že známé Novgorody jsou v Rusku dva – jeden Nižnij, východně od Moskvy, bývalý „Gorkij“ (rodiště Maxima Gorkého); a pak Velikij Novgorod, který je vzdálený od Moskvy 530 km severozápadním směrem a právě do něj jsme se vypravily s Šárkou. Z Moskvy jsme odjeli ve čtvrtek večer a do Novgorodu jsme přijeli v pátek v šest ráno.

Hned po příchodu do vagónu nás čekal místní vlakový kolorit. Každý si začíná vybalovat svoje jídlo, mnoho lidí prochází uličkou sem a tam – jednou pro čaj (u průvodčího je k dispozici horká voda, nebo je možné si za pár rublů koupit tradiční ruský nápoj – černý čaj s cukrem, navíc v typickém vlakovém kovovém podšálku, většinou jsou k mání i sušenky), jednou na záchod, většina lidí se převléká do domácího oblečení, protože ve vlaku se chystají spát. Nakonec po desáté hodiny zmlkne centrálně vyluzovaná hudba, zhasne velké světlo a pak se začíná většina cestujících ukládat ke spánku na svých místech – vlastně takových policích. Kouzlo těchto vagónů tkví v tom, že takové otevřené kupé sdílí čtyři lidé a proti nim sedí (jakoby v uličce) další dva (v noci leží). Nu a v našem oddělení seděli tři mladí kluci, kteří se nejdřív cpali gyrosem v placce (tzv. шаурма в лаваше), takže to tam velmi pronikavě vonělo česnekem (skoro by se dalo říct „воняло“). Následně si dámy naproti vytáhly krabici vína a pánové za rohem pivo... Nakonec se ale ukázalo, že mladíci-spolubydlící jsou vzorní hostitelé a sympatičtí kluci, kteří se těší do Novgorodu k rodičům na Velikonoce. Oleg, Semjon a Michail, posledně jmenovaný se vracel domů z vojny a následující den nás ještě doprovodil po některých novgorodských památkách.

Ačkoli jsme dorazili do Novgorodu na čas, tedy před šestou hodinou ranní, na peróně na nás čekal nás hostitel z Hospitality clubu Pavel, alias Paša (www.hospitalityclub.org). Společně jsme dojeli taxíkem k jeho bytu, dostaly jsme s Šárkou k dispozici místnost s počítačem a ještě jsme se všichni uložili k rannímu spánku. Pavel nám pak k snídani nabídl kuřecí polévku, předal nám klíče od bytu a odešel do práce.

Novgorod je o dost severněji než Moskva a je to poznat i na přírodě. Ačkoli byl nádherný slunečný den, stromy se teprve probouzely, tráva se zelenala krátce... jako bychom se v čase vrátily o týden zpět. Městem protéká neobyčejná řeka Volchov, která prý jako jedna z mála na světě dokáže měnit proud svého toku (buď z jezera Ilmeň do Ladožského nebo naopak – podle stavu vody v Ladoze). Rozděluje centrum na dvě části – jedné se říká „Sofijskaja storona“ (podle hlavního kremelského chrámu - viz první foto) a druhé „Torgovaja storona“.

Novgorod má zachované nejen historické centrum v podobě opevněného kremlu,

Památky v kremlu. Zleva: Sofijská zvonice, Památník "Tisíc let Ruska", Sofijský chrám.

ale celkově je ve městě na velmi malém prostoru neuvěřitelná spousta starých kostelů. Poprvé (v polovině 9. století) se o Novgorodě píše v staroruské památce „Pověsti vremennych let“ ve spojitosti s kupeckou stezkou "Iz varjag v greki".

Z historického hlediska byl Novgorod neobyčejným městem. Bylo skoro symbolické, že ulice, kde bydlí Pavel se jmenuje „Svobody“. Novgorod se stal už v polovině 12. století republikou, kterou řídily mužské sněmy, tzv. вече. Údajně taková demokratická shromáždění většinou končila tím, že si vyřídili nesrovnalosti mezi sebou ručně právě na mostě, který obě části města spojoval...

Nedaleko Velikého Novgorodu se nachází místo, kde kdysi stávala pohanská socha Peruna, kterou po přijetí křesťanství (v roce 989) přikázal kníže Vladimír shodit do řeky Volchov. Nyní na tom místě stojí poustevna, kde žije jeden mnich se svými pomocníky a učedníky. V předvečer pravoslavných Velikonoc se nám od něj dostalo obdivuhodně souvislého a poutavého vyprávění o historii místa, ale i o víře, o životě v poustevně atd. Mnich si neodpustil i několik vtípků. Například v okolí poustevny je oblíbené výletní místo Rusů. Abyste pochopili, jak vypadá takový výlet. To vezmete auto, nabalíte do něj dostatek jídla a hlavně alkoholu a dojedete někam – na břeh jezera, na vyhlídku, do lesa... vlastně kamkoli – tam rozložíte jídlo na kapotě auta, pokud máte maso v syrovém stavu, rozděláte oheň a začnete ho péct, k tomu si samozřejmě pustíte nahlas svou oblíbenou hudbu, aniž byste přitom brali ohled na to, že asi pět metrů od vás už se stejným způsobem veselí posádka druhého auta. To vše se děje jen několik desítek metrů od poustevny. A tak nám mnich vyložil, že mají nachystané dřevo, které rozdávají takovým výletníkům, aby neničili stromy v okolí a položil nám docela těžkou hádanku: „Что может быть хуже дня рождения и свадьбы?“ (= Co je horší než oslava narozenin nebo svatby?)

Správná odpověď zní: „Провожать Лёху в армию.“ (= Loučení před odchodem na vojnu.)

Něco přes 2 km od Perunské poustevny (Перынский скит) leží "Jurjev monastyr" - mužský klášter a asi 1,5 km od něj je skanzen ruské dřevěné architektury Vitoslavicy.

Po návratu do města jsme ještě nakoupily s Šárkou správné suroviny a začaly jsme chystat bramboráky... nu, Pavel je sice nakonec jedl s kečupem, ale snad mu chutnaly...

Praktické informace

Vlak z Moskvy do Novgorodu odjíždí z Leningradského nádraží (metro Komsomolskaja), v 21:50 a lístek do tzv. plackartnogo vagónu stál 474 rublů (bez ložního prádla) – koupit lístek za tuhle cenu je třeba minimálně týden dopředu. Příjezd do Novgorodu 5:50 ráno.

Autobus č. 7 nebo 7a jede od hlavního nádraží do skanzenu Vitoslavicy, odtud lze procházkou dojít do kláštera a ještě dál je poustevna. Z poustevny lze jít po cestě přímo (nezabočovat podél vody) a dojdete po Slovinské ulici až na zastávku téhož autobusu.

Ještě přikládám ofocený novgorodský autobusový jízdní řád: