aneb krátká reportáž z výpravy do mauzolea na Rudém náměstí v Moskvě
19. dubna 2008 jsem se vypravila do mauzolea „na Lenina“. Případné zájemce chci upozornit, že do mauzolea nepouštějí „s velkými taškami, kufry, aktovkami, balíky, fotoaparáty, videokamerami, se zbraněmi, se skleněnými a rozbitnými předměty a ostatními věcmi“[1]; otevřeno je kromě pondělí a pátku vždy od 10:00 do 13:00. Pokud si tedy s sebou berete některou ze zakázaných věcí (a zakázané jsou, jak se ukázalo i telefony s fotoaparátem), budete odkázáni na úschovnu na rohu Historického muzea. Zde jsou opět, jako je tomu ve většině ruských muzeí, galerií a památek, diskriminováni cizinci – cena za úschovu napsaná v ruštině je 30,- rublů, cena uvedená v angličtině 60,- rublů.
Samotný vstup k Leninovi a ke zdi Kremlu, pohřebišti převážně stranických pohlavárů, je zdarma. Vypnete mobil, projdete senzory, ukážete obsah své kabelky ochrance a můžete vyrazit na připravený okruh lemovaný strážci pořádku.
Vojáci v mauzoleu mají na obličejích neměnné výrazy důstojných účastníků pohřebního průvodu a nikdo z nich nemluví. První u vchodu pokyne rukou, abyste věděli, kudy se dát, z druhého už na vás ze tmy kouká pouze jeho bílá tvář, ale ještě zahlédnete, že vám ukazuje, abyste vytáhli ruce z kapes, poslední důstojně přiloží ukazováček ke rtům... a jste u rakve.
V přítmí čtvercového mramorového sálu, s rudými ornamenty v podobě blesku, leží v prosklené rakvi Lenin. Zastavit se nesmíte. Proč? Jednak byste brzy vytvořili zácpu. Osobně jsem byla velmi překvapená, že se „na Lenina“ stále stojí fronta. Nutno podotknout, že v ní byli převážně Rusové, někteří i s dětmi. Onu jarní sobotu byla fronta dlouhá asi
Po východu z mauzolea Vás čeká na náhrobcích ještě mnoho jmen, mezi nimi Gagarin, Brežněv, Stalin, Dzeržinskij a další a další.
Vladimir Iljič ale nežije pouze v myslích lidí, kteří se na něj chodí dívat. Hned dva, naprosto živí Leninové, se ochotně nechávali (za úplatu) fotit s kolemjdoucími. Jeden v mladším vydání, z kapsy mu koukaly noviny „Pravda“ a společnost mu nedělal nikdo menší než Stalin s Brežněvem; druhý Lenin byl staršího vydání, s invalidním vozíkem a rudou vlajkou SSSR. Ostatně Leninovy sochy tu stojí na svých místech ve většině měst, která jsem navštívila, hlavní moskevská knihovna nese Leninovo jméno stejně jako moskevské metro. Lenin tedy, jak se zdá, zůstává živ i v době nesmlouvavého ruského kapitalismu.
[1] To je překlad informační cedule u Nikolské věže Kremlu, odkud se k mauzoleu dostanete. Jak jsem se pak dozvěděla, mezi „ostatní věci“ patří například také velké kovové předměty a nádoby s tekutinami.
Žádné komentáře:
Okomentovat